Kamarádi.

Je ohromně fajn když máte kamarády se stejným koníčkem. Tedy s vášní pro kytky. Horší to je, když vás ti kamarádi mají rádi až tak, že vám "stále" posílají další a další kytky. Samozřejmě, teď je to nadsázka. Ale můj kamarád Míla má asi pocit, že mám doma málo květin, takže mě včera večer čekalo přepvapení v podobě velké krabice, plné kytek. Pravda je, že jsem od Míly moc chtěla jasmínovník. Už mi kdysi jeden poslal, ale ten mi odešel a je to úžasná kytka a tady nikde ji nemají.Ta v balíčku byla za což mu moc děkuji, ale zároveň další květiny, ze kterých jsem poznala jen břečťan a muškát. K tomu byl ješte přibalený malý kámen. Takže bojový úkol na nadcházející dny zní, vše přesadit, umístit a zjistit co nejvíce informací a samozřejmě nafotit na blog. Když dnes stihnu koupit hlínu, tak to bude brzy. Ony chvíli vydrží, tak jak jsou a jedna bude ještě pár dní ve vodě. Fotila jsem to teď ráno, jak jsem to večer vyrovnala na tác a zalila. Nebudou asi vidět názvy, ale nebojte vše sem přidám. Tímto zdravím Mílu a končím slovy klasika "Pomsta bude sladká" , "Jen počkej zajíci" a nebo "Ješito, Ješito už to máš ušito". Míla ví, že budu mít radost, až se tedy uklidním. Ovšem kam já to letos všechno nacpu to nevím. Pokud řešíte podobný problém, nebojte se sem napsat do komentářů. A v září si můžem udělat brečící seanci a vyměnit nějaké kytky co se nikam nevejdou. Asi víte jak to všechno myslím, i tenhle odlehčující článek končím heslem " Co mě nezabije, to mě posílí". Zdravím všechny milovníky květin a mé kamarády Mílu a Blanku obzvlášť.